Ruka přišitá k prdeli

Můžeme být čímkoli, čím chceme.

Páni docenti, inženýři a doktoři!

 

Všichni máte pravdu a všichni strašně kecáte a lžete zároveň. Nechtěl bych, aby se tato disputace zvrhla v nějaké porovnávání, kdo ve společnosti znamená více, kdo méně, nebo kdo si zaslouží větší honorář. Porovnáváte neporovnatelné, biotop zahyne, když bude v nerovnováze. V tomto příspěvku mi jde spíše o vzájemné uvědomění a představení se. Nemůžeme říkat, že kněží jsou víc než armáda, kupci jsou víc než kováři, švadleny či formani. Starosta a učitel je víc než švec, proto má větší plat. Je pravdou, že nerovnováha vybudovaná penězi a vzájemnou soutěživostí škodí přírodě a vybudovala naši civilizaci. Kořistnictví je jedním z jejich základních znaků.

Není možné znehodnocovat práci zahradníka tvrzením, že studoval méně intenzivně a méně dlouho než advokát nebo doktor. Na tom nezáleží, záleží na přístupu, ochotě a vztahu k oboru. Není pravdou, že poučený laik nemůže být dobrým právníkem, či doktorem ale zahradníkem ano. Můžeme být čímkoli, čím chceme. Problém je jiný, je v nás samotných v našem nastavení a vnímání se navzájem. Myslím v tom, jak si sami sebe uvědomujeme a jak vnímáme svoje okolí. Zatímco některé obory v průběhu staletí samy sebe pasovaly do role kněžstva, králů a armády zároveň (nebojím se říci božstva) jiné obory byly odsunuty a zalíbilo se jim v roli poddaných a otroků. Sami všichni víte, co mám na mysli. Nikdo si dnes nedovolí pochybovat o odbornosti advokátního koncipienta či obvodního lékaře, nebo dokonce ani automechanika - zatímco zahradníka, zedníka nebo i architekta každý rád nahradí, zastoupí, zneváží. Proč? Děláme si to sami – my zahradníci, architekti a spol. Představme si situaci, že přijde klient k doktorovi a řekne: „…já bych chtěl uřezat ruku a přišít k řitnímu otvoru. Viděl jsem to u souseda, moc se mi to líbí, to se tak teď dělá, ne?" V lepším případě klient skončí jako pacient na uzavřeném oddělení psychiatrické nemocnice. Přesně takhle to ale chodí v urbanismu, krajinářství; architektuře domů a zahrad v Čechách a na Moravě!

Když přijde zedník, že jde operovat, tak ho zavřou pro obecné ohrožení. Když si někdo splácá brzdy na autě, tak neprojde STK. Když jde ekonom nebo advokát vytvářet vlastní zahradu (a tím i naše životní prostředí a krajinu), tak je vše v pořádku. A všichni tleskají a smějí se, jak že to císař pán dobře udělal. Zapomínáme ale, že stále žijeme v krajině a prostředí vytvořeném předchozími generacemi. Zahrady, pole, lesy, louky, města. Zapomínáme, že to nejsou jenom stromy a domy ale i voda, půda, mikroorganismy. A vztahy, pocity.

V tomto zásadně pokulhává vnímání „podřadných" oborů. Uvědomme si vzájemnou propojenost a sounáležitost. Nikdo nezpochybňuje důležitost doktorů a advokátů a podle toho jsou ohodnoceni ve společnosti. Ale důležitost uklízečky a zahradníka? Jsou přece součástí našeho nejintimnějšího prostoru, našeho bydlení, našeho soukromí a života. A dále. Sami jsme tvůrci svého života a svého životního prostředí. Naše životní prostředí nekončí dveřmi našeho domu, nebo plotem naší zahrady.

Náročnost práce venku, v horku, mraze, špíně jistě nemusíme zdůrazňovat. Důležitost naší práce není zřejmá na první pohled. Ani možná na druhý. O to je možná větší. Naše práce bude vidět, slyšet a cítit ještě i za padesát, sto a více let. Važme si jí a dělejme ji, jak nejlépe umíme. Pomalu, s rozmyslem a s láskou.