Člověk nebo žížala

aneb vlastnictví půdy jako přežitek prvobytně pospolné společnosti

Půda je toho, kdo na ní hospodaří. Hospodaří ve smyslu udržitelnosti, evoluce, rovnováhy, pokory a uvědomění. Naše chování ke světu vezdejšímu takové není. Svět ani půda nám nepatří. Budou nám patřit teprve tehdy, až se k nim začneme chovat normálně. Hezky. Odpovědně, hospodárně.

Není snad toto poselstvím příběhu o stvoření světa a rajské zahradě? Netrháme zakázané ovoce a nekoledujeme si o průšvih?  Každý. Sám. Denně. Co na tom, že nás had svádí? Podívejme se na naše lesy, pole, louky a hlavně – o tom bude dnešní zamyšlení - zahrady.

Pro koho jsou, na co jsou, jsou naše nebo nejsou naše?

Omyl první – to se tak dělá.
Omyl druhý – je to moje, tak si můžu dělat, co chci.
Omyl třetí – mně se to líbí, takže je to v pořádku.